KK (=krutá koule)

Koule na obloze. Rozlévající se povědomá barva.
Spalující bolest. Kdosi zažehl plameny. Vykřikl. Noc se začala točit, tančit. Jako lesní víla. Stále divočeji.
Hlad. Touha zabíjet. Trhat na kusy. Paměť zapomenuta, mysl odhozena. Vše ztraceno v oceánu světla.
Konec v nedohlednu. Stále nové návaly utrpení. Krutý výsměch. Čím se provinil?
Stromy. Jehličí všude kolem. Spíše šimralo než bodalo.
Snad jen snil… Běh. Pořád dokola. Nepřetržité utíkání. Před čím? A kdy se zastaví?
Nevědomost. Slastná ignorace. Stále se opakující. Věčný koloběh.
Utrpení, naplnění a zapomnění.
Kdyby bylo hořkosladké…
Blíží se konec. Znovu.
Jako už tisíckrát předtím i potom.
Jeho vlastní prokletí.