Kaj

Chodí sem na snídani téměř každý den, tichý chlapec, a ona mu na muffiny dává porci šlehačky navíc a vanilkové latté sype skořicí, protože se snaží být empatická, protože ví, že když vypadne jeden smysl, posílí to ty ostatní, a taky tu práci potřebuje, potřebuje jí jako sůl, jestli se nechce vrátit zpátky do toho pekla, ze kterého vyšla.
A vůbec netuší, že ten slepec vidí až na dno její duše, vidí všechno to zlé, kvůli střípku ze zrcadla Sněhové královny, neodstranitelně vrostlému zlému dvojčeti, kterého se nikdy nezbaví, ačkoli si oči pravidelně vydloubává, ačkoli řeže pokaždé hlouběji a hlouběji.