Óda na svědomí

Svědomí, ty krutý brachu,
kamaráde dávných let.
Srdce mám teď plné strachu,
činy své chci vzíti zpět.

Chytrost tvoji dnes nevítám,
lstivé, kruté musím být.
Výčitky nechť jsou ty tam,
pokud stále toužím žít.

Štěstí mému žití přálo,
Vypravěč mi život dal.
Bolesti to mnoho stálo,
avšak platit budu dál.

Cenou krutou mého žití,
platí lid můj netuše.
Slunce nad zdmi dále svítí,
jsem však Město bez duše.

Bez zábran a bez skrupulí,
hraji kostky s osudem.
Neznámí i proslulí,
nebýt mne, jsou přeludem.

Udělám vše, co musím.
Na cenu nehledím.
Že se samo sobě hnusím?
Na to se nesoustředím.