Louka se probouzela. Nadechla se, zavoněla. Ve vzduchu pomrkávali červení, žlutí a modří motýli. Nad loukou se ve společnosti rozvitých šípkových růží křivily dva hlohy. Rosa si zpívala a osychala.
Pod hlohy chlapisko s kloboukem přes obličej. Jako by spal, ale slyší každý šelest. Zbraň má po boku. Z vesnice sem doznívají zvony mše, na kterou nešel.
Vprostřed louky leží mladej Janda, co včera mluvil s jeho ženou. A to neměl.
Hraboší nora pije jeho krev.
Chlap se zvednul. Nutno rozhlásit, kterak viděl potulovat se po našem přespolní, od pohledu schopné všeho zlého, trest zasluhující.
Ze zlaté oblohy zajásal skřivánek.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak tu lidovku asi neznám,
Faob
Tak tu lidovku asi neznám, ale popsáno jasně, srozumitelně, tak brilantně v krátkosti popsána všechna bída kolektivních vin - že je totiž vyvolávají nebo se na nich svezou lecjací viníci! Jde do oblíbených!
Vidíš, mě ten fandom vůbec
Lejdynka
Vidíš, mě ten fandom vůbec nenapadl, přitom je to přesný. A připomnělo mi to Je třeba zabít Sekala.