K dokonalosti to dohnala...

Rozbiji nevěrná ústa, vylámu proradné zuby,
lepidlo nanesu, všechny značky, všechny tuby,
jen aby další lživá slova z jámy lvové nevylezla,
aby klamná slova nešla ven, sírou prolezlá.
Jsi ďábel a na bělostné tváři, rudé fleky udělám,
zmodrají, zfialoví, zežloutnou… jizvy solí ti zadělám.
Bolí to, že? Vidím ti to v hnědých studánkách,
prázdných schránkách,
ale já ti dám, ta tvoje nádherná tvářička,
víš, jak kouzelně v ní bude vypadat ta ostrá jehlička?
Jedna, dvě, třetí, po ní stéká rudá krev,
nůž zaráží se do zabarikádovaných střev,
vidíš, k dokonalosti si to, milá, dohnala,
když si před ním oblečení sundala!