nahrazované téma: Vzdušné zámky z 12.4.
Vyrazil vlastně proti své vůli. Ze vzdoru. Chtěl bojovat s přesvědčením, které vládlo jeho srdci. Chtěl získat podklad pro posměch. To si říkával přes den, než cit se soumrakem převzal kontrolu.
Slýchal ji o jihu vyprávět. O slunečných dnech s jasnou oblohou. O loukách a stínu stromů. O květech. Znělo to jako pohádky. Svět, kde se nemusí. Třpyt věží stavěných z rosy.
Snažil se utišit duši, která začala zpívat, jakmile se odvážil z cesty do lučin. A pak ji pustil mezi prsty.
Zámkem byl prostý omítaný dům. Třpyt našel na dně nabídnutého šálku. Hvězdy a jistotu v květu planých růží.
*vypouští srdíčka*
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je tak krásné...
Esclarte
to je tak krásné...
Awww, mé srdce se rozplývá.
Tenny
Awww, mé srdce se rozplývá.
Jako obvykle neznám originál,
Kleio
Jako obvykle neznám originál, ale je to strašlivě kouzelné.
Úžasně poetické...
Elluška
Nejelepší věta je "třpyt věží stavěných z rosy". Má to takový nádech, celý ten text je časné květnové ráno.
skvíp! Děkuju, tak nějak to
Zuzka
skvíp! Děkuju, tak nějak to je :)
Předivo emocí, ale text se je
Faob
Předivo emocí, ale text se je snaží ukočírovat, stejně jako hrdina... Bojí se vzdušných zámků, a netuší, že pak - je krásné vše.
Krásné.
Danae
Díky moc všem, jsem ráda, že
Zuzka
Díky moc všem, jsem ráda, že jsme se společně maličko dojali :)