Co na to říct...už mi chyběli moje postavy :D Odehrává se ve stejném světě jako Miluju tě jako...jako sůl! a Zrcadla (a přátelé) nelžou
„Jeden z vás jde pro vodu,“ zavrčel Kay z místa, kde ležel natažený. Všichni ostatní ale měli najednou moc práce.
„Já byla včera,“ broukla Yvonne nezúčastněně. Lila a Merlin se tvářili, že spí, zatímco Lance si demonstrativně skopl boty z nohou. Artuš si tiše povzdechl, než se pracně zvedl.
Někdo pro tu vodu zajít musel.
-
„Jeden z vás smí odejít,“ pronesl záhrobní hlas, jehož zdroj nikdo neviděl.
„Tak zůstan . . .“ Artuš svou větu nikdy nedokončil, protože ho Yvonne s Kayem chytili a přes jeho protesty vstrčili ven z tmavé jeskyně.
Vzápětí ho od jeho přátel oddělila tlustá stěna.
Někdo přežít musel.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je podivuhodně
Faob
To je podivuhodně nejednoznačné, resp. nečekané! V první scénce se kamarádi jeví jako normální lenoši, ale v druhé se ukáží jako minimálně silně sebereflexivní: jestli z nich má někdo přežít, tak ten nejlepší... Teda, dobře Ty!
Takhle... s těmihle šesti
TheBlueEyedBandit
Takhle... s těmihle šesti postavami (je to vůbec správně vyskloňované??!) jsem napsala strašně moc jiných příběhů. Problém je v tom, že si tak nějak neuvědomuju, že jejich charakteristiku mám jenom ve své hlavě. No, a pak je musím nacpat všechny i do drabble, a pak to v těch sto slovech prostě nedává smysl :D Díky za komentář!