DMD č. 18. pro 18. 4. 2019. Téma: Nehlaste se všichni

„Na Starmel? I to jsem zvažovala. Má tam příbuzné; spálenecký vladyka je vlastně její strýc. Jistě by se k ní přihlásil, stejně jako příbuzní ve Vyšebolu, koneckonců ani starmelská paní by ji neodmítla. A nikdo by ji tam nehledal.“
„Všichni věří, že uhořela.“
„Vyslanec může mít omezené informace. Nemůžeme si být jisti, jestli tomu věří opravdu všichni. Každopádně, poměry v horách jsou nyní nevyzpytatelné.“
Věděl, v létě byl na Starmelu jako knížecí vyslanec. Od obrovské bitvy se záhorskými klany uplynuly sotva čtyři měsíce, hory byly plné ran, příměří křehké. Pochopil, že teta tam dívenku poslat nechce. Vlastně se mu ulevilo.

„Přišel čas přinést do pekla Dorotu Máchalovou. Kdo se hlásí dobrovolně?“
Lucifer procházel zasířenou síní a pečlivě si prohlížel choulící se čerty.
„No nehlaste se všichni,“ zašklebil se.
Jeden čert nesměle zvednul ruku: „Já bych to prosím zkusil, vaše pekelná jasnosti.“
Lucifer se na patě otočil čelem k čertovi: „Vraník?! Tak to ne chlapče, já tě znám, to by nedopadlo dobře. Nikdo další? Dobře, půjdu tedy sám.“

Lucifera probral kýbl studené vody. Nad ním stál kaprál s ďábelským úsměvem na tváři.
„Co si to dovoluješ, holomku?“ vystartoval kníže pekel.
„Já ti dám holomka!“ zrudnul kaprál a ohnal se bičem. „Nástup!“

"Athéno? Nechceš jít? Jako dcera?"
"Milá Héro, možná si zapomněla, já jsem bohyně moudrosti. Proč nejdeš ty? Jako manželka?"

"Artemis?"
"Tss, ani náhodou, byla jsem s ním včera a stačilo mi to."

"Já mám na dnešek naplánované tsunami, bohužel."
"Já..." začne Hádes.
Persefona mu skočí do řeči: "My budeme mít přece spoustu práce s tím Poseidonovým tsunami, miláčku."

Héra se zoufale rozhlíží po místnosti...

"Já bych možná šel... ale bohužel mi někdo," Hefaistos se významně podívá na Héru,"jako malému zlomil nohy."

Náhle se otevřou dveře a vejde dobře naladěný Zeus: "Tak co, kdo si se mnou dneska půjde zaběhat?"

Korupční kauza jela na plné obrátky, už měla i své novinářské jméno.

"Co proved, že to schytal?" zeptal se člen strany na sněmu tiše druhého.
"Průser. Hlasoval proti předsedovi."
"Vždyť to jsme měli? Na sněmu přece říkali, že se to musí změnit, pak se ptal, kdo bude jako protikandidát, ještě říkal, nehlaste se všichni... V posledních instrukcích to bylo jasně napsaný, tentokrát se bude hlasovat i proti, těch 100 % vypadá podezřele, ne? "
"No to jo, tentokrát se demokraticky vyjadřoval i jiný názor, konstruktivní kritika, že jo. Jenže na to vybrali lidi. Ten blbec ale hlasoval proti doopravdy. Sám od sebe. "

Byla hluboká noc. Vlak jel poklidně po kolejích. Mašinfíra Jarda se staral o plynulou jízdu v kabině lokomotivy. Chtěl dát Jarmilce hezkou cestu na rozloučenou. Přeci jen, projeli spolu mnoho a mnoho cest, v různých koutech světa.

Věděl, že ráno bude hlasování výkonné rady o tom co s Jarmilkou bude. Firma byla dlouho ve ztrátě. I jen uskladnění Jarmilky bylo považováno za zbytečný výdaj.

Druhý den dal na radě výraznou řeč. Požádal všechny přítomné o zvážení hodnoty Jarmilky pro celý podnik, jeho minulost a budoucnost. Bohužel jeho slova nepadla na úrodnou půdu.

Jarmilka naposledy vyjela s Jardou. Zpět šel pěšky.

Být správcem v Ratajích znamenalo víc než dost práce i za normálních okolností.
Poslední týdny však okolnosti nebyly normální. Kvůli těm utečencům se u jeho kanceláře dveře netrhly.
"Kýho čerta..." zamumlal si, když zval dovnitř dalšího návštěvníka.
"Pane správce, pro skalické prý není v Ratajích práce. Ale potřebných zaměstnání musí být víc než dost," spustila příchozí bez představení. Zamračil se na ni. Byla jedna z NICH. Ale nenechala se odradit ani přerušit.
"Mám tu minimálně deset lidí, kteří vám jsou ochotni pomoct. I ta nejnižší služba je lepší, než almužna. Žádají jen o šanci, nechte je přiložit ruce k dílu..."

Armidovi stejně jako čaroději vrtalo hlavou, jak se smaragd Nejzářivější hvězda dostal z Dračího království. Protože na něj matoucí kouzlo nepůsobilo jako na jeho lidské společníky (což před čarodějem zatajil) mohl cestou zpátky řešit tuto hádanku.

Je to snad práce Dračího krále, jeho otce? Ale ten by potřeboval pomoc čarodějnice, a pokud si Armid vzpomínal, tak s ní žádné mimořádné jednání král neměl.
Nebo za to mohl velekněz chrámu Rozloučení? Vždyť to byl právě on, kdo otce upozornil na nebezpečnost Hvězdy.
Byla to snad práce nějakého cizáka, gnóma, skřeta či jiného potvoráka?

Který z vás to byl, nehlaste se všichni?

Jak tohle téma zpracovat? A který z nápadů vybrat?
Něco o pilotech kamikaze, kteří chtěli všichni letět, ale nebylo dost letadel? Není to klišé?
Nebo něco jiného, japonského – třeba o včele, která hledá první otevřený květ sakury? Hmmm, poetika tam je, ale ne hloubka.
Tak to hodit do českých reálií? Něco o houbách, které se v lese nechtějí nechat najít? Takovou banální blbost, ještě tak.
Co něco důvtipného? Duchovního, třeba o souputníkovi Duchu stáda, o němž psal Faob? To už nestihnu...
Tak vám, milí nápadové, moc děkuji, jak jste se se ke mně nahrnuli, abyste mi pomohli napsat tenhle drabble.

Spasitelem světa by chtěl být každý, je to ostatně prestižní práce.
Ti, které zachráníte, vám budou vděční a budou vás oslavovat.
Všichni vás budou znát, budete středem pozornosti.
Dostanete do vínku nějakou superschopnost, takže není čeho se bát.
Nedělejte žádné bláznivé plány, vezměte to jednoduše.

Proto se pán veškerého světa narodil mladé dívce jako bezbranné dítě.
Proto vyrůstal prakticky nepovšimnut jako tesař.
Proto dostal tři a půl roku v přísně omezeném prostoru.
Proto ty tři a půl roku využil ke službě.
A proto na jejich konci zemřel smrtí zločince.

Protože tak si všichni Spasitele představují, ne?
Chtěli byste tenhle džob?

Po mši svaté opustili poutníci chrám a vydali se znovu do kopců. Kráčeli co noha nohu mine a myšlenky nechávali volně plynout. Na nebi houfovaly první mráčky, ale nikdo si jich nevšímal. Veveruška rozmlouvala se Stopařem. Ministrant se Světcem debatovali nad zamýšlenou trasou. Lovec se usmívala a bylo vidět, že má z prožitého dne radost. Kněz přemítal nad příběhem nešťastného skladatele.
Těžké kapky dopadly z ničeho nic. Rány zabolely na kůži jako od krup.
„Přiznejte se!“ vrčela Lovec. „Kdo z vás utrhl tu bouřkovou kytku?“