Už brzy švagři

„Je to on,“ potvrdí Riccardo a odloží dalekohled.
„Jako by o tom někdo pochyboval. Ty vlasy ho prozrazují na míle. Po třech dnech cesty by měly mít tu slušnost a zplihnout a zmatnět prachem,“ stěžuje si Nicoletta
Zářící aureola zlatých vlasů, v níž lze tušit jezdce, se blíží k zámku.
„Kdo ho půjde uvítat?“
Nicoletta studuje svůj odraz v zrcadle, Margueritta sklopí oči (jako teď pokaždé, když se na ni Riccardo podívá, měl by s tím brzy něco udělat) a Paolo se tváří, že v místnosti vůbec není (přetáhly ho na svou stranu, holky jedny zatrolené).
„Tak tam půjdu já.“