Vrah květin

Jen co spatřím předmět v babiččiných rukou začnu vyděšeně couvat. "Ne, ne, ne, to opravdu nemuselo být, říkala jsem, že nic nechci." Mávám před sebou rukama a snažím se vyhnout květináči, který mi podává.

"Nesmysl, takový kaktus se ti bude perfektně hodit do pokoje," když se jí nepodaří vrazit mi květinu do rukou, položí ji na stolek.

"Přece víš, že já všechny květiny zabíjím," upřímně se o osud malé rostlinky obávám. V mém držení nepřežila ani uměla orchidej, kterou jsem převrhla a zlomila.

"Ale tuhle stačí zalévat jen jednou za sto let!" odporuje mi babička.

"I na to určitě zapomenu."