Sedím přikrčená na polní cestě, snažím s dýchat mělce a tiše. Nesmí mne slyšet!
Jsou tři hodiny ráno a nikde ani živáčka. Jen zlověstný dupot v kukuřici.
Není kam se schovat.
Z druhé strany zaslechnu podobné zvuky.
Divočáci usilovně čenichají a nemají se k odchodu.
Když vyběhnu, zaútočí?
Když zůstanu, odejdou?
Klepu se.
Mám strach!
Myslím, že existují dva typy strachu.
První je projevem našeho lidství, důsledkem (součástí?) naší schopnosti milovat.
Bála jsem se, když sestru vezli do nemocnice.
Bála jsem se, když dědovi našli rakovinu.
Druhý je projevem našeho pudu sebezáchovy.
Tenkrát v noci jsem ho cítila velmi zřetelně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Přesné. Takový ten pudový,
Tora
Přesné. Takový ten pudový, animální strach, jsem pocítila jen párkrát, ale je to tedy emoce, co s člověkem zamává.
Děkuji, to rozhodně!
Elet
Děkuji, to rozhodně!
Myslím, že ten první je
Arenga
Myslím, že ten první je součást naší schopnosti milovat. Hezky vylíčeno.
Přesně tak to je.
KattyV
Přesně tak to je.
Díky za oba komentáře!
Elet
Díky za oba komentáře!
Dobře udělala. Hlavně se
mila_jj
Dobře udělala. Hlavně se neschovávat v té kukuřici.
S divočákem jsem se potkala v lese, když šel vítr proti mně (a já seděla na pařezu, takže mne nebylo ani slyšet). Nevím, kdo se lekl víc.
Druhá půlka drabble je velmi dojemná.
Děkuji, představa schovávání
Elet
Děkuji, představa schovávání se v kukuřici mě pobavila :)
To je moc dobře vyjádřeno.
Regi
To je moc dobře vyjádřeno.
Díky, snažila jsem se :)
Elet
Díky, snažila jsem se :)
To musela být opravdu hrůza.
Esclarte
To musela být opravdu hrůza.
Byla! A nejlepší (nejhorší?)
Elet
Byla! A nejlepší (nejhorší?) na tom je, že jsem ji podstupovala dobrovolně :D. Díky za komentář.