Pro člověka, který se pomalu není schopný rozhodnout, co si dá k snídani, bylo vybrat jediné drabble celkem oříšek.
Nakonec jsem ale zvolila tohle. Nevím, jestli ho považuju za nejlepší. Ale letos jsem hodně psala verše a tahle báseň je pro mě opravdu niterné dílo. A myslím, že je to i důstojný zástupce všech mých poetických kousků.
Původně napsáno na téma č. 19 Hřích, který se neodpouští.
Neile
Chybíš mi
Za těmihle proklatými zdmi
Se nemůžu nadechnout
Jako bych se topil
Nejsem dost silný, abych se vzchopil
S tebou jsem se cítil celý
Teď jsem zhasl, jsem vyhořelý
Tvoje postel je studená a prázdná, ale voní jako ty
Občas v ní ležím a myslím na tebe
Když jsi byl se mnou, byl to jen kousek do nebe
A teď jsem zpátky v pekle
S tebou čas utíkal, teď se šine vlekle
Moc mi chybíš, Neile
Každá další chvíle
Bez tebe je pro mě utrpení
Můj Neile
Jak jsi mě mohl opustit?
Nevím, zda ti někdy dokážu odpustit…
Chtěla bych se zeptat, zda je tady nějaká dobrá duše z Ostravy či nejbližšího okolí, která se dostaví na Piknik. Letos se bohužel nemohu zúčastnit a hledám někoho, kdo by mi mohl přivézt odměnu až sem do ocelového srdce republiky. :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit