Věrnost

Na pustém poli, jak cáry ve větru se vlají
Vlasy té panny, jež lásku vzývají
Láska co byla, a více tu nebude
Milý jí odešel, kdys dávno do boje.
Zůstala sama, stát zde v širém poli,
Zem pustou skrápí, velikých svých očí solí,
Na místě lásky, jež kdysi zde lehávala,
Stojí zde osika, čeká, jak čekávala,
Až milý dojde, a budou zas spolu
Chytne ji za pas a položí dolů
Zas budou spolu, však dnes už jen na věčnosti
Osud je rozdělil, ale nevyhrál nad věrností
Jak drobná osika, klátí se ve větru
Čeká na milého, vrátí se? kdy? věku…