Cesta na svobodu

Byla již hluboká noc, když se rozhodli, že je čas vyrazit. Kruege potichu odemkl celu a kývl na ostatní, aby ho následovali.

„Co naše vaky,“ zašeptal Hora.

„My dva pro ně zajdeme, Kruege zatím ohlídá strážnýho,“ rozhodl Maller.

„A když se probudí?“ zeptal s Kruege.

„Udělej, co sám uznáš za vhodné. Třeba ho oslň svojí krásou,“ odsekl mu tichým hlasem Maller.

Kruege se jen pousmál a začal ze sebe shazovat oblečení.

„To všechno bere doslovně?“ zeptal se Hora.

„Hlavně ty nejblbější nápady,“ povzdechl si Maller. „Pojď. Vezmeme si naše věci a zmizíme dřív, než ten jeho chlupatej zadek někoho pohorší.“