Slova, psaná drobným písmem.
„...Moje drahá, myslím na náš společně strávený čas. Bylo to úžasné, ale musíme se rozejít. Má neklidná duše mě žene dál...“
„...Nejdřív mě na něm upoutal jeho hlas, pak tvář. Ale je to jeho duše, co mě k němu navždy přitáhlo. Miluji ho a věřím, že i on ke mně cítí to samé...“
„...S mou láskou je konec. Nevím, jak najdu sílu dál žít. Toulám se a nenacházím klid. Proč jen zůstávám nakonec sám?“
Stará žena zvedla oči od posledních řádků. Jak je to dávno. Chvíli hleděla do prázdna a pak dopisy přiložila k plameni svíce.
Snad je tam téma vidět - i tak drobná věc, jako je psané slovo, může mít velkou sílu.
Pochopím, pokud to nebude uznáno.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mně přijde,
Elluška
že je to náhodou tak trefné, navíc originální uchopení tématu. Zároveň taková tradiční melancholická romantika :)
Moc
tif.eret
díky za komentář :-)
Smutné, působivé.
Esclarte
Smutné, působivé.