Jan Cimburský se ujal sestřiny dcerky Svatavy a její družky Dorotky poté, co jako jediné přežily horečku, jež zachvátila dvorec Svataviných rodičů.
Máří je neústupná.
„Jeníčku,“ opakuje poněkolikáté svému dávnému svěřenci, „musíš to udělat.“ Mluví nezvykle tiše.
„Chůvo,“ namítá Jan, „stejně si myslím, že dělám chybu, když tě poslechnu. Tolik dobytka! Tolik píce! Švagr měl všechno v nejlepším pořádku.“
„Jeníčku, vím, všechno to vím. Ale Michala, Svatavu, oba chlapce i čeleď zahubila horečka. Ve dvou dnech! Jen proto, že pod svou střechu přijali nemocného. Chceš všechno zavléct na Cimburk? Nákaza může být všude. I kůň toho cestujícího uhynul v Michalově stáji. Všechno, všechno musí shořet.“
Jan smutně hledí na spící Svatavku. „Děvenko moje, jdu spálit tvé dědictví. Kéž Pán aspoň tebe zachová.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:( ani představit si to
Tora
:( ani představit si to nechci
Koukám, že mi něco dlouho
Terda
Koukám, že mi něco dlouho utíkalo. Tohle si budu muset pročíst od začátku.
:( ale riskovat bohužel
mila_jj
:( ale riskovat bohužel nemůže. :(
To je smutné. Úplně chápu,
Kumiko
To je smutné. Úplně chápu, jak obtížné je něco takového rozhodnout.
Teď ještě jestli jim to bude
Killman
Teď ještě jestli jim to bude co platné.