Na nádvoří tály zbytky sněhu. V šesti letech jsem byl drobný a skoro jsem se nebořil, ale Burrich, chlap jak hora, měl nohy obalené koulemi bahna. Na náladě mu to nepřidalo. Pevně svíral moji ruku v pěsti a napůl mne vedl, napůl táhl, loužemi, blátem a kluzkými zmrazky.
Konečně jsme dorazili k budově. Rozrazil dveře a postrčil mne ke krbu. Báječné teplo! U krbu ležela fena s klubkem štěňat. Moc jsem nepřemýšlel a zalehl k nim. „Hlídej mi ho“, broukl Burrich a odešel. Přitulil jsem se k nejbližšímu štěněti a vklouzl do jeho snů. Bylo v nich teplo a útěšno.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Fandom sice neznám, ale je to
Rebelka
Fandom sice neznám, ale je to celé takové hrozně milé a uklidňující. A Burrich mi je z toho kousku moc sympatický :).
Díky.
zana
Díky.
Ano, Burrich je rozhodně kladná postava - i když je napsaný tak dobře, že by ho člověk zároveň občas zabil.