Předchozí
Tilda se nám fláká bůhvíkde po lesích, Adam se pokouší sesmolit dopis, ale život jde dál. Se všemi jeho více či méně milými překvápky :D.
V nákupním centru postavili piáno. K volnému použití.
„Mamí, můžu?“
Na židličku se souká roztomilá, zhruba sedmiletá dívenka. Bezchybně přehraje Pro Elišku. Pár lidí se zaposlouchá. Maminka se spokojeně usmívá.
„Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka,“ zanotuje náhle holčička hlasitě. Publikum se zvětšuje a matce tuhne úsměv. Ví proč.
„Jede jede do dáli, veze samý vožralý,“ stihne ještě to zlatíčko, než jí rodička sundá ze stoličky.
„Už musíme,“ velí nekompromisně a táhne dívenku pryč.
„Kdo tě to naučil?“ syčí, jakmile se dostanou jakž takž z doslechu.
„Adam.“
„Že mě to překvapuje,“ zavrčí matka a její pohled věští zkázu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A to je přesná momentka!!!
Faob
A to je přesná momentka!!! (Vezl jsem takhle čtyřletou dceru ve vozíku v obchoďáku a ona si stále zpívala Filipa Topola - "Heja, heja, heja, heja, / nebuď smutná, moje milá, / rozsek jsem si lebku, / tu jedinou, co mi zbyla!", naštěstí v jejím podání to bylo spíše "rošek", takže ne moc srozumitelné... Stejně jsem nakupoval, co nejrychleji jsem uměl!)
Jo, dovedu si představit.
zirafice
Jo, dovedu si představit. Děťátka umí připravit nejednu pernou situaci :D. Dobré bylo taky období proč. Začnou nevině: "Mamí, proč pes štěká? Mamí, proč to auto nejede?" a pak nasadí třeba: "Mamí, proč se ten pán hrabe v popelnici?" na celou ulici. :D :D A uměli i pikantnější otázky, ale ty člověk v rámci zachování duševního zdraví raději zapomněl.
:D :D Ehm, připomnělo mi to
strigga
:D :D Ehm, připomnělo mi to moji bezkonkurenčně nejoblíbenější píseň ke zpívání, když mi byly asi tři. Procítěně jsem pěla "Má jí zlzavou jak sklenici píva" a naši prchali z veřejných prostranství.. neměli to poslouchat, copak já za to mohla? :D
Pravda. Můžou si za to sami ;
zirafice
Pravda. Můžou si za to sami ;).
Můj syn si ve školce zpíval -
Tora
Můj syn si ve školce zpíval - ženská je ženská tak jakýpak cavyky s ní - (Nohavica, kdysi dávno, písnička Pravda a lež). Taky jsem se divila, když se paní - tehdy soudružka - učitelka ptala, jestli je u nás všechno OK :). A pak si pamatuju, jak jsme šli po ulici, proti nám tři staré paní v černém (nedaleko byl domov důchodců) a přesně ve chvíli, kdy jsme je míjeli, syn pravil - a mami, to jsou Polednice? Naplno a nahlas. Naštěstí měly babky smysl pro humor, jen se smály.
Jojo. Roztomilé scénky, nad
zirafice
Jojo. Roztomilé scénky, nad kterými se člověk později i zasměje, ale v tu chvíli hledá kam se schovat. Nejlépe do jiné galaxie.
Jo, to zná asi každý rodič :)
kytka
Jo, to zná asi každý rodič :)
Náš tehdy asi tak tříleťák jednu dobu zpíval stále dokola: "My máme rádi víno, milujeme krásné ženy a zpěv..." Dál to neznal, opakoval pořád do omrzení :)
Někdy je víc ničivé to
zirafice
Někdy je víc ničivé to nekonečné opakování, něž obsah. Dcera měla jednu vlastní tvorby. "Červík leze na strom, leze na strom ..." Podle doby, po jakou to dokázala opakovat to musel být baobab :D
Ano, každý zažil.
Aries
Ano, každý zažil.
A někdy i naopak. Když dítko přišlo ze školky a do zešílení prozpěvovalo pořád dokola dame tu cosita, což je z nějaké diskoodrhovačky, kterou jim pustila učitelka (!), tak jsem se taky chytala za hlavu a dlouho jsem přemýšlela, jestli jim mám říct, že ta písnička je tak trochu s hvězdičkou, pak jsem to nechala plavat
Marná snaha. Dostanou se k
zirafice
Marná snaha. Dostanou se k tomu jinde. Zrovna mašinku dcera prvně slyšela na maškarním pro děti, kde byl věkový průměr cca 4 roky odhadem. Když ono se na ní tak hezky tancuje :D
Mašinku ve školce taky hráli,
Aries
Mašinku ve školce taky hráli, ale s nějakým jiným textem. Švagrová to svoje děti naučila, že veze samý veselý, myslím, že hned druhý den jí vysvětlily, že takhle to není
:)))
Peggy
:)))
To mi připomnělo S tebou mě baví svět
Hlavně v noci :D. Jo ten byl
zirafice
Hlavně v noci :D. Jo ten byl taky v mnohém ze života :)
:D
Terda
:D