Odloučení

"JÁ NEZNÁM BOLEST, PŘESTO BOLESTNĚ VZPOMÍNÁM NA TY CHVÍLE. NEMÁM SRDCE A PŘI TOM SRDCERYVNĚ TOUŽÍM JEŠTĚ JEDNOU VÁS SPATŘIT. NEDÝCHÁM A I TAK MI NEVIDITELNÁ RUKA SVÍRÁ HRDLO.
VIDĚL JSEM VŠECHNY KONCE EXISTENCE A NAVŠTÍVIL JSEM ÚTROBY VESMÍRU. TEĎ SE ALE TOPÍM V HLUBINÁCH… MYSLÍM, ŽE TOMU ŘÍKAJÍ EMOCE. POCIŤUJI OBDIV VŮČI LIDEM, ŽE S TAKOVÝM BYTÍM JSOU SCHOPNI DOKONCE ŽÍT! JAKO KDYBY ČAS PŘESTALA PRACOVAT.
I KDYŽ JSEM VŽDY A VŠUDE, BEZ VÁS, DRAHÁ DÁMO, NEJSEM VŮBEC NIC."
Paní Zubatá si hřbetem vyhublé ruky utřela černou slzu stékající po tváři a vrátila dopis zpátky do obálky. Práce nepočká.