Nahrazuji DMD č. 15. pro 15. 4. 2020. Téma: Detektor citů (nezískala jsem bod kvůli nedodržení tématu).
Tak tohle je opravdu poslední letošní drabble. Tak nějak jsem se nepokoušela obhájit předchozí téma a vlastně se mi to hodí do epilogu příběhu, jako žádné jiné letošní téma. Tak snad se vám bude líbit.
První svatba byla tajná a rychlá. Druhá byla honosná a zdlouhavá. Ale obě byly s Brentem. Nepotřebovala žádný detektor citů, aby pochopila, že s tímto mužem chce strávit celý život. A přitom v první chvíli ho chtěla ignorovat, zesměšnit, prostě ho vymazat ze svého života.
Jenže s každou chvilkou, kterou s ním strávila, chápala víc a víc, jak jsou spříznění. Jeho pracovitost, smysl pro humor a hlavně tolerance a porozumění, to vše ji na něm přitahovalo.
Její první dojem se mýlil, ještě že mu dala šanci.
„Děkuji všem drakům, že jste mi ho přivedli,“ zašeptala a stírala slzy z tváře.
Děkuji všem letošním čtenářům jako i celému týmu kontrolorů a také zadavačkám tématů i jejich tvůrcům. Můj letošní jubilejní desátý ročník je za mnou. Přiznám se, že netuším, zda budu příští rok pokračovat, nějak už kromě dubnu moc nepíšu a času je méně a méně. Ale letos to opravdu stálo za to.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Děkuji za chvíle strávené s
Lomeril
Děkuji za chvíle strávené s Risou a Brentem a těším se, až příběh někdy nějak víc rozpracuješ :)