V padesátce jsem se zasekla, ale drabble snad zvládnu :)
Zatoulal se do vzpomínek. Nešlo se jim vyhnout. Když je člověk tak zoufale osamělý, jako Lan Xichen vzpomínky jsou jako jed. Pomalu prostupují žilami, otravují tělo a sžírají mysl. Přesně tak to cítil.
Přesto je nedokázal opustit. Slyšel z venku nějaký hluk. Doléhal k němu zbědovaný hlas, který říkal: „Neodejdu!“ a „Neopustím Zewu-Juna,“ ale doopravdy se jej nemohl dotknout. Protože i když mu nějaký slabý hlásek vzadu v týle říkal, že coby vůdce sekty by se měl alespoň podívat, co se děje, nedokázal přehlušit A-Yaův hlas, když mu říkal: „Děkuji, Zewu-June.“
Ještě nedokázal odejít. Ještě chvíli ve vzpomínkách musí být…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já se mu nedivim, chudák...
Tenny
Já se mu nedivim, chudák...
Mě je ho neskutečně líto... :
Jackie Decker
Mě je ho neskutečně líto... :(
Líbí, bez fandomu se
Faob
Líbí, bez fandomu se přirozeně úplně neorientuji, ale ta neochota opustit vzpomínky a vrhnout se do reality je myslím přiblížena skvěle.
Děkuji za přečtení,
Jackie Decker
Děkuji za přečtení,
drabble neposkytuje příliš možností na vysvětlení fandomu, alepokud se podařilo vystihnout atmosféru, myslím že to stačí.
Díky moc.
Hm, fandom neznám, ale
Aplír
Hm, fandom neznám, ale drabble dobré.
Děkuji, nevadí, že neznáš ;)
Jackie Decker
Děkuji, nevadí, že neznáš ;) Moc si toho cením.