Dar

Den. Chládek.
Místnost uprostřed chrámu, kam nikdy neproniklo všudypřítomné vedro. Ráif klečel na kolenou. Před ním známá tvář s cizíma očima.
„Znám tě!“
Ráif se schoulil pod náporem božího hlasu.
„A to co vím, mě netěší.“
Ticho. Bylo slyšet zurčení vody ve fontáně.
„Proto jsem rozhodl, že mně přineseš dar.“
Ráif vzhlédl.
„Jaký?“
Bůh se krutě usmál. Na Saliho tváři to vypadalo nepatřičně.
„Takový, který mně nikdo nepřinesl.“
Nic neříkal, srdce mu tlouklo.
„Jdi už!“ rozkázal bůh a mezi zuby rozdrtil zlatou kuličku. Ztratil o něj zájem.
Ráif vycouval z místnosti a dveře za ním zavrzaly jedno tiché omluvné sbohem.