Šaty

“No táto, podívej se na to! Moje svatební šaty…”
Muž vzhlédl od rozečtených novin. Manželka stála ve dveřích a mávala zaprášeným cárem bílé látky. Celou neděli uklízela ve skříních a on už toho začínal mít dost. Něco zavrčel a vrátil se ke čtení.
“Myslíš, že bych se do nich ještě vešla?” nenechala se odbýt.
“No, to záleží,” manželovi, který takovou otázku ten den slyšel už mnohokrát, konečně došla trpělivost. “Musela by jsi zhubnout. Víš, už nejsi nejmenší. Dřív jsi bývala štíhlá jako proutek.”

***

“No a potom, ctihodný soude, vstal z gauče a upadl. Přímo na nůž. A pak ještě třináctkrát.”