Mrzí mě, že vůbec nemám čas zamýšlet se nad psaním ani pročítat ostatní dílka. Ale aspoň to pročítání snad do konce týdne napravím.
Léanne pevně stiskla víčka, ale z jejích očí se vydraly další slzy.
Tráva tlumila kroky, které se ozvaly, ovšem přicházející Gior Léannině pozornosti uniknout nemohl. Usadil se vedle ní.
"Pověz, co dává útes osamocené dámě?" zeptal se nejistě.
"Dobře se tu propadá steskům po domově." Pohled upřený do dálky.
Jemně ji vzal za ruku. "A pročpak jsi tu stále sama?"
"Protože..." zarazila se. To mu přece nemohla říct. Ostatně, neměla šanci. Nebo...?
Oči mu vesele hrály.
Tázavě se na něj podívala.
A on ji k sobě přitiskl, a pak ji políbil.
Poslední Léannina slza se roztříštila v hlubinách pod útesem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit