Závoj léta přes oči

Ve vlasech se mu třpytí léto a jeho slova jsou prosycena touhou, která by si dokázala podmanit svět.
Zakousne se do šťavnaté třešně, plivne pecku za zídku a nepatrně mávne hůlkou. Před očima jim vyroste třešeň.
„Nemuseli bychom se skrývat! Nebyli bychom vydáni napospas té sebrance,“ řekne a upřeně se mu podívá do očí.
Znejistí, v jiskře jeho očí spatří požár, a jeho vlastní chladný rozum se dotkne bušícího srdce.
„Všichni mudlové snad nejsou... Nejsou kvůli své... neznalosti nepřátelé,“ odvětí méně stroze, než by chtěl.
„Jistě že ne,“ pousměje se Gellert a nakloní se k němu. Chuť třešní přehluší otázky.