Poezie ve smrti

Střih.

Překrásná dáma v bílých šatech. Ve vlasech větvičky a listí, tráva, hlína... a drobná včelka.

Střih.

Voda.

Střih.

Velké lidské oko.

Bleděmodrá panenka, vytřeštěná bulva, s drobnými červenými žilkami, z kterých se rozlévá krev.

Nad hlavou vlnící se nebe. Zbytek slunce. Vážka s křídly modrými jako šlechtická krev.

Střih.

Víčka zakryjí stín pod očima umírající. Klesne ke dnu, a pomalu se propadá vlnícími se říčními řasami až na samé písečné dno.

Ne, neodplouvá po hladině.

Její mysl, těžká jako kámen, ji stáhla do hlubin.

Střih.

Život, obtočený mrknutím lidského oka milovaného, řasy řežou, šílenství utichá.

Ofélie už není.

Střih.