Neslyší

"SURDAE", zašeptá polohlasně a obejme matku kolem ramen. Teď už ji sice nepozná, co říká, pohybuje rty a po tvářích se jí koulejí slzy, možná ho prosí, ať se nehádá, ať mu neubližuje, ať JÍ neubližuje... a on by jí tak rád řekl, že kdyby nebylo jí, už dávno by byl na druhém konci světa, ale ona ho neslyší, nic neslyší.

A Tobias Snape chodí po domě, tříská do všeho, co mu přijde pod ruku, a vším, co najde, hlasitě nadává, a neví o pláči své ženy ani skřípání zubů svého syna, a nevyslyšel by ani prosby... kdyby nějaké byly.