Jak to všechno začalo, aneb ach ta čirá romantika.
taková pravda celá v hlíně
až po kolena bez hnutí
dům postavený na mizině
a krutá hrdla labutí
Tamara se lhostejně zadívala na mladého Sergeje Pavloviče.
„Tamaro Ivanovno... já vím, že to neodpovídá tradici... chtěl bych, abyste si ještě před formálními zásnubami přečetla můj deník...“
„To není nutné,“ odpověděla pevně. „Oba jsme už v životě poznali lásku... a zanechala a nás svoje stopy, které nic nesmaže.“ V jejím hlase zazněl žal. „Ale považuji vás za čestného muže, a odmítám věřit, že by mě cokoliv z vaší minulosti mohlo přesvědčit o opaku.“
„Co když... jsou jisté širší souvislosti...“
„Ty ať posoudí Bůh. Mě nezajímá pravda, Sergeji Pavloviči. Jen důvěra.“
"Pak tedy... Tamaro Ivanovno, rád bych vás požádal o ruku.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach, ti to spolu mají
Rya
Ach, ti to spolu mají zapeklité od počátku.
Je to takové hořkosladké.
Nojo, no... to manželství bez
Jeřabina
Nojo, no... to manželství bez lásky je pech. Ale celkem dlouho jim to vlastně i fungovalo.