Epilog

Olena překročí práh domu, který jí několik hodin patřil. Setřese z ramenou tíživou odpovědnost a lehkost svobody.
"Jak to šlo?" zeptá se Aleksandr, který čekal venku.
"Lhala jsem," přizná Olena.
Taťána se dozví u soudu, že její matka po třiceti letech otřesného manželství zabila jejího otce a svému milenci dala jeho podobu. Že doufala, že dcera nikdy na záměnu nepřijde, protože otce už dlouho nevídá. Že udrží na uzdě vztek bobtnající v domě, v němž byla spáchána vražda.
Možná se to dozví od domu.
"Půjdeme domů."
Jejich ruce se najdou a pevně stisknou. Vyjdou ze zahrady.
Ani jednou se neohlédnou.