Když jsem ho viděl jít vstříc vojákům, až do hloubi duše jsem si uvědomoval, jak tenká hranice je mezi odvahou a šílenstvím. Ale ve stavu opojení vším okolo nezbývalo než ho obdivovat, já sám ztuhlý na místě a přemýšlející, kde jsem nechal svůj rozum. A kde ho nechali my všichni - a on. Vše se slévalo a čas plynul tu rychleji a tu pomaleji, jako kdyby byl mořem a já se jen nechal unášet vlnami.
Bál jsem se víc než on - bylo jich tolik, po zuby ozbrojení a on neměl nic, jen svůj vyzývavý škleb. Asi jsme mu nebyli dobrým příkladem.
Jde o Gavroche a Barikádovou scénu, jen pro upřesnění, pokud by to z toho nebylo úplně poznat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
povedené
Keneu
Ale né, já si to chtěla jen tak přečíst jako útržek z barikády. A ona je řeč o Gavrochovi...
To je moc pěkný... Gavroche
Terda
To je moc pěkný... Gavroche mám strašně ráda... Chudinka malej...
Skvěle napsané, moje oblíbená
Lee
Skvěle napsané, moje oblíbená scéna, i když já bůhvíproč vždycky fandila armádě a ne barikádám.