Vysvětlení: Některé rasy v Iškatrahu věří, kromě jiného, že pro každé zvíře existuje jakýsi Praotec nebo Pramatka, něco jako nesmrtelný duch a zakladatel druhu.
"Kargaszgho-lung; jsi v pořádku?"
"Proč myslíš, že bych nebyla?"
"Já..."
Bílá vlčice se zarazila; najednou nevěděla, co říct. Koneckonců, nikdy nemohla pochopit pocity své přítelkyně. Její děti byly stále naživu.
S povzdechem nechala Kargaszghu-lung samotnou.
Dračice se svinula do klubka v nekonečném mlčení. Ne, nikdo z ostatních neměl nejmenší tušení, jaké to je. Byla zakladatelkou svého druhu, první z draků. Ona byla největší, ona byla nesmrtelná, uctívaná; všichni ostatní byli jejími dětmi.
Pak přišli lidé, se svojí nenávistí vtisknutou do železa a ohně. Přišli a zabíjeli její děti.
A ona cítila bolest jako otisk na duši za každé z nich.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chudák pramáti.
Profesor
Chudák pramáti.