Kontrast v metru

Unavená víčka odkryla výhled na podlahu. Z letargie mě vyburcovaly podivně rozhozené masivní, těžké, vysoké, šněrovací boty. Jedna špička směřovala ke dveřím, druhá trčela v děsivém úhlu k protilehlé stěně. Z bot vyrůstaly tenké nohy. „Asi jsou vykloubené,“ napadlo mne.
Můj pohled si klestil cestu vzhůru hustými, černými chlupy. Nezvykle vysoko zavadil o kolena. Zrychlil. Odrazil se od lemu šortek a přeskočil k ramenům. K jednomu se nakláněl půvabný, jemný obličej. Zářivé oči a chvějící se řasy. Dívka se líbezně usmívala.
Trochu pokrčila kolena, aby mohla dát hlavu vzhůru. Strop jí na rozloučenou pohladil vlasy. Moje řasy jí udiveně zamávaly.