Nahoru a stále výš

Z počátku to celé připomínalo mrazení. Chlad se rozléval od srdce a pokračoval ke konečkům prstů. Potom přišlo všeobjímající teplo. A pak už bylo jenom ticho.
Tělo dopadlo bezvládně na zem a vydalo trošku jiný zvuk, než všichni očekávali. Dutý, bezvýznamný. Přesně jako život člověka.
Cizí oči se dívaly, v pohledech měly uspokojení a zhnusení zároveň. Kus hadru, špína, přesně to jim leželo u nohou. Pak se začali pomalu otáčet a nechali hladové vrány, aby udělaly zbytek.
V té chvíli duši zachvátila závrať, zatočila se ve víru a padala. Přes všechno očekávání padala nahoru.
Přišlo tiché volání.
Duše se vrátila.