Vzdušný most

Nikdy nechodil po pevném, ať na zemi či ve výškách, vždycky došlapoval zpříma, měkce, jistě. Nikdy necítil nic než vyrovnanost, ať se radoval či plakal, vždycky si myslel, že s lidmi soucítí. Nikdy nepochyboval o Berlíně, ať tu byly mokřady či metropole, vždycky věděl, že sem patří. Nikdy nelitoval času, ať minulého či přítomného, vždycky se s nimi nakonec spojí i budoucnost. Nikdy nebyl sám, ať s ním byl či nebyl, vždycky byl součástí něčeho většího. Když Damiel zmizel, Cassiel zavrávoral, jako by chodil po lávce, jejíž lana se na jedné straně zpřetrhala. Jedno křídlo mu navždy mířilo k zemi.