Dopad nožky

Okny otevřenými dokořán proudí do kuchyní vzduch prohřátý sluncem, provoněný květy mohutných kaštanů na návsi a prozvučený líbeznými hlásky dětí, které venku skáčou panáka.
Maminky u kachlových kamen slyší každý dopad nožky.
Chodidla, nohy, bedra, hrudník, ruce, krk, hlava, otočit, krk, ruce, bedra, nohy, chodidla. A znovu dokola.
„Děti, oběd! Majko, Barborko, Aleši! Martine, Honzíku, Jitko! Johanko, Tomáši!"
Rozeběhnou se do domů. Ale maminky stojí nesmlouvavě ve dveřích. „Snad po sobě uklidíte?"
Šourají se zpátky, mrmlají na nespravedlnost světa. Zametou zbytky panáka do kbelíku a vysypou pod velkou lípu.
Jen jedno nikdo neví.
Co budou skákat, až vyberou celičkou kostnici?