Třikrát

Rozum lidský praví, že největší pohroma pro klášter jest krásná klíčnice. Málokdo už domyslí, že mládenec sličný, coby strážce brány palácové, může rovnaké neštěstí způsobit. Mikuš byl zámečníkem osvědčeným, nikoho dovnitř nepouštěl, třebas si panenky oči vyplakaly, byť frejky ledacos za úplatu slibovaly.
I Kašpar po jednání s ním bez pořízení odcházel, když se snažil za Edonem dostati. Netušil, že střetl se s protivníkem v lásce.
Podruhé setkali se oba sokové ještě na kratší dobu, když Mikuš nestihl své tělo v Edonově loži přikrýti. Oba věřili, že se spatřili naposledy.
Však osud se rozhodl, že jejich cesty ještě jednou spojí.