Pomalu si klestili cestu křovím, aby je nikdo neviděl. Trochu to postrádalo smysl, protože byla tma, v ulici svítila jen jedna pouliční lampa a oba byli v černém. Navíc byla hodina po půlnoci, takže protější domov důchodců spal jako zabitý. Ale vše pro lepší pocit.
Došli k zadním dveřím.
„Fakt nejsou doma?“ zeptal se menší z dvojice.
„Ne, viděl jsem je odjíždět.“ Odvětil druhý podrážděně.
„Tak jo, otevři je na raz… dva…“
Křach…
„…tři. Dík, žes počkal. Neříkals, že jsi zámečník?“
„Jo, ale tohle je rychlejší, ne?“
Vešli dovnitř.
„Dobrý den, pánové.“ Pozdravil je policista. „Už na vás netrpělivě čekáme.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit