Předtucha

Když se ocitl v dosahu vhodné zídky, vyškrabal se na ni a s pocitem provazochodce šel po vrcholu. To byl ještě kluk.
Neodolal šikovně vystouplému obrubníku, kde mohl klást nohu před nohu a cvičit rovnováhu.
Při tělocviku byl na kladině jako doma. Zvládl i dvě hvězdy za sebou.
Na výlety chodil nejraději podél kolejí, protože věděl, že když se blíží vlak, kolejnice se rozechvěje.
To bylo. Teď klade nohu před nohu s křečovitou nejistotou. Snaží se nemyslet na zázrak, který kolejnici nad náhle otevřenou propastí drží neporušenou.
Snaží se nemyslet na vedlejší kolejnici, která se před pár vteřinami zřítila dolů.