Za časů, kdy Kobb experimentoval se sny...
Někdo, kdo tolikrát unikl smrti, by správně měl mít pud sebezáchovy prozkoumaný skrznaskrz. A přeci Kobba vždycky zas a znovu překvapilo, jak hluboko vězel. Čekal by, že bude po všem tom prchání před policií a nájemnými vrahy otupělý, ale naopak. Děsil se smrti víc, než považoval za možné, a zjitřená potřeba přežít ho křečovitě držela při životě.
Paradoxně mu nyní právě potřeba přežít v životě bránila.
Netušil, po kolikáté položil hlavu na železo, ale čekal. Nebe nad obzorem bylo rozsypané jako sklíčka v kaleidoskopu. Dunění sílilo. Bylo to Kobbovo srdce, nebo lokomotiva?
Na poslední chvíli vlak odbočil na vedlejší kolej.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Líbí se mi, jak to hezky
Rebelka
Líbí se mi, jak to hezky doplňuje film. A rozsypané nebe zní úžasně.