Lov

Remus konečně vylovil z police Minilexikon draků, který byl dost pevně vklíněný mezi Miniatury a drobné portréty kouzelníků a Míru pravděpodobnosti motýlího efektu, a protáhl si ztuhlé prsty. Možná jeho tělo ještě nevzalo v potaz, že před čtyřmi dny změnilo živočišný řád.
Vtom se prudce otočil. Někdy by si přál být prostě jen paranoidní.
„Zajímavá četba, Lupine?“ prohodil Black ležérně opřený o stolek opodál. Byl sám, bez obvyklé družiny Zmijozelských. „Kde máš ty svoje dvě lidský berle?“
„Věř tomu, nebo ne, nejsme spolu ve dne v noci,“ odpověděl Remus.
Black se usmál. „Všiml jsem si. Je v tom jakási… pravidelnost.“