Močál

Olaf se právě vracel z trhu, kde prodal něco medu, aby mohl zároveň nakoupit tolik potřebné zásoby na blížící se zimu. Den se pomalu krátil a Olaf měl čím dál tím větší potíž udržet si stezku skrz zrádné mokřady. Náhle zaslechnul rozpustilý smích. Opodál pod několika zakrnělými borovicemi seděla plavovlasá dívka. Sotva ji spatřil, se smíchem odběhla dál do močálů.
„Počkej, ztratíš cestu a utoneš!“
Rozeběhl se za ní rozhodnut ji zachránit. Bez rozmyšlení následoval její kroky, nedbaje na cestu.
Už ji měl na dosah, když v tom šlápl do prázdna.
Nad zelenou hladinou bažiny se nesl pouze jiskřivý smích.