Ta moje druhá polovička

Na kraji paseky rostla bříza. Taková nijaká, ani pořádný stín, kde by se lidé mohli schovat, neuměla. A ve větru se třepala jako šílená.
Ale jak se naparovala! Nejbělejší bříza z okolí!
Jednoho dne vedle břízy vyrostl břečťan.
„To je krásná bříza,“ řekl si a obtočil ji jako had.
„Běž pryč,“ řekla bříza. „Škrtíš mě, dusíš mě, ničíš mi myšlenky.“
„Jsem nesmrtelný,“ zasmál se a zapustil kořínky hluboko do dřeva. Brzy už nikdo nepoznal, kde je břečťan a kde bříza – ošklivá, zelená, strašidelná.
Jenže potom začalo pršet.
Břečťan roztáhl listy a chránil břízu před větrem a deštěm.
„Děkuju,“ špitla bříza.