Ráno bylo nepříjemné. Včerejší nádherné, výstavné město, plné přepychu, exotických obyvatel, života a barev bylo dnes jen ruina, prázdná jako dlaň žebráka, a podobně bezútěšná.
Lidé, které jsem včera potkával, hlasy, které jsem slyšel, a bohužel i jídlo, které vonělo na tržišti, to všechno byla jen jakási podivná vzpomínka, kterou jsem v šedých kamenech ulic probouzel.
Bál jsem se. Co když se nedokážu vrátit... Nechápal jsem mechanismus, který mne sem přenesl. Opatrně jsem obcházel kovový sloup, který mne tu včera zkrouceného v křeči vysypal. Jestli jsem to chápal správně, symboly na něm označovaly místa, kam lze cestovat.
Bylo jich čtrnáct.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit