V oáze byl zmatek, právě tam přijela karavana. Ráif procházel městem, lidé pobíhali sem a tam, velbloudi polehávali ve stínu.
Oslepil ho odlesk slunce v barevném sklíčku a upoutal jeho pozornost. Podíval se na prodavačku, nebyla hezká. Malá, nevýrazná se zarudlýma očima od pláče. Přistoupil blíž.
„Chcete něco!“ štěkla po něm.
„Zajímá mě, co se vám stalo.“ Usmál se.
Utřela si oči.
„Nechtějí mě v karavaně, nechtějí mě tady…“ Docela ho překvapilo, že mu to říká, ale pokrčil rameny.
„Tak pojď se mnou.“
„Kam? Do Safírového města?“ Utřela si oči.
„Ne, do toho druhého. Ukážu ti cestu.“
Kývla.
„Jsem Azíza…“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Á, že by osudové setkání?
Rya
Á, že by osudové setkání?
Zvědavost! ;)
Několik posledních mi uniklo,
strigga
Několik posledních mi uniklo, o to víc se mi tohle líbí! Ale vážně moc! Tobě kupodivu vždycky seděla lehce romantická nota;) zatím asi nejlepší z těch, co jsem četla (jako jsem si oblíbila Minervin Poslední petrklíč..).