Ošlapané střevíce

Moderní obytné budovy, šestiproudé ulice, mohutné obchodní domy, prosklené kanceláře. Pyšné historické paláce, dokonalé francouzské zahrady, obrovitá náměstí.
Nikdy se mi nepodařilo zjistit, proč se v nich necítím šťastně.
Všetečné oči na pomezí dětství a dospělosti často zahlédnou, co jim nepřísluší. Úzký průchod. Černookou stařenu prodávající úlomky snů. Ošlapané střevíce na okně. Trávu rašící z dláždění.
Někdy zůstanou zaujatě hledět. Někdy už se neodvrátí.
Někdy se nohy rozeběhnou. Někdy se mysl rozhodne.
Svět moderních budov vzkvétá, bují a nám, tvorům z mezer mezi skutečností a nepředstavitelností, bere konečně nalezený domov.
Neviditelní a opovrhovaní zároveň, kdo žijeme na hraně záblesků stínu.