Naděje v pohádce

Odmalička rád pozoroval z hradeb okolí. Minas Tirith mu připadalo jako nejkrásnější město na světě a rád se jím procházel s Boromirem. Ten měl vždy pro svého mladšího brášku nějaký příběh. Často se spolu dívali na Minas Morgul a "pohádku" o Sluneční a Měsíční věži měli nejspíš nejraději ze všech.
Uplynulo mnoho podzimů a zdálo se, že snad ještě více zim, a stále na tom samém místě stál a snažil se chytat naději. Vyprávění končilo tím, že jednou zase bude i to druhé město zářit světlem.
Obzor byl temnější než kdy dřív. Tiše doufal, že se realita změní v pohádku.