Velký Oveč

Ovečka byla smutná, že s Vlkem nemá nikdy jistotu, že si za ní přijde hrát i další den. Proto se před tím, než večer šla spát, modlila za Vlkovu přízeň k Nesmrtelnému Strýčkovi. To byl bůh oveček, také nazývaný Velký Oveč, ke kterému promlouvaly, když tráva byla málo zelená a voda v potůčku málo čirá.
Ovečka ale zkusila štěstí a obrátila se na něj i se svým neobvyklým problémem. Věděla, že hrát si s Vlkem není dobré, ale přesto pokoušela osud, protože Vlka měla ráda. Věděla totiž, že pokud nevykročí za hranici ohrádky, navždycky už zůstane hloupou ovcí ze stáda.