Malíř a loutka

Když se Oskar rozešel s Almou, jeho zoufalství bylo nekonečné.

Co mu zbylo?

Rozervaná duše, krvácející srdce, stesk po nenarozenému dítěti, ruce, které neměly koho obejmout, tělo bez tíže, padající temnotou.

Toužil po čemkoliv, co zbrzdí dopad.

Potřeboval padák.

A tak vznikla nová žena.

Věrná.

Stálá.

Tichá.

A ošklivá, ach, tak ošklivá!

Nechtěl ji poznat, dokud nebude připravená. Psal instrukce výrobkyni, nakupoval prádlo, šaty, těšil se.

Takové zklamání!

Poslal slečně Moos list plný výčitek, ale nakonec si svou Almu přece nechal.

Prožil vedle ní pár let, v kavárnách, v opeře, na projížďkách.

Nakonec ji zabil.

Proč ne?

Patřila jen jemu.