Má deka můj hrad

Patrick měl dům rodičů rád.
Dýchal klidem, zvláštní vůní… Za staletí se do jeho zdí otiskly vzpomínky. Veselé, smutné, hořkosladké. Radostné byly výraznější.
Mementa na chvíle, kdy si z židlí a deky vyrobili stan, nanosili tam polštáře a zalezli s baterkami. Mimo příjemně teplého pelíšku pod dekou pak přestal okolní svět existovat.
Snili a vymýšleli si příběhy.
Jen si nesměli vybrat pro vyprávění strašidelných historek chvíli, kdy se okolo potloukal strýček Leandros.
Stalo se to jednou a pak mu to lekání táta s mámou zatrhli, protože se jim celá školka nasáčkovala do postele a odmítala se odtamtud celou noc hnout.