Snad se dá peřina počítat jako "deka"...
Starý muž se choulostivě stulil pod těžkou peřinu. Tady mu bylo skoro pořád zima, zvláště od podzimu do léta a v noci, když už v kachlových kamnech uhasl oheň.
Myslel na teplé podnebí svého domova. A v paměti se mu vynořily také různé dámy, které s ním sdílely lože. To všechno už nyní náleželo minulosti.
Ačkoliv se ještě i tady ocitl v podezření, že je otcem dítěte hezké služebné Dorotky. Musel se tomu usmát. Docela mu to lichotilo, ale nakonec se dívka přiznala, kdo byl jejím svůdníkem doopravdy.
Giacomo Casanova na zámku Duchcově už jen vzpomínal na svá někdejší dobrodružství.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutnej konec. Nevím proč,
Aries
Smutnej konec. Nevím proč, ale poznala jsem ho už u té věty, že myslel na teplé podnebí
Já si říkala, že bude snadno
Esclarte
Já si říkala, že bude snadno k poznání.
Ale von se tam celkem vzato neměl špatně, ještě si užil i plno zajímavé společnosti, akorát to holt už nebylo, co to bejvalo.
Já jsem ho poznala až o větu
Aplír
Já jsem ho poznala až o větu později než Aries. Kačenka
Krásná stoslovka. Líbí se mi,
Peggy
Krásná stoslovka. Líbí se mi, jak jsi to napsala s citem.
Casanovu jsem poznala hned u té zmínce o teplém podnebí domova.
Jo, tyhle lidi by neměli
zana
Jo, tyhle lidi by neměli zestárnout. Vzpomínky, psaní, učenost... jenže bývalo líp a už se to nevrátí :-)
A teď už pod deku leda s
Esclarte
A teď už pod deku leda s ohřívací láhví...